OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nezastírám, že mé výlety do vévodství death metalu se většinou točí na dohled od města Göteborg. Rád si poslechnu tvrdší odnože, ale v případě extrémnějších či techničtějších nahrávek již při psaní recenzí ostatním kolegům do řemesla nefušuji. V případě kapely DELUSIONS OF REALITY jsem přeci jen neodolal. Kapela je z Finska, to už samo o sobě dost napovídá. Ze smrtícího kovu na albu nepoleví, ale svůj původ v zemi truchlení zaslíbené nezapřou. Jejich melodické linky jsou čitelné, přesto mají k podbízivosti velmi daleko.
Hlavní postava skupiny je Olli Kivelä. Až donedávna byli DELUSIONS OF REALITY jeho one man projektem a na kontě měl až dosud jedno album z roku 2021. Naštěstí pro další album potlačil své ego a pustil k nástrojům i další muzikanty, respektive rytmickou sekci, aby jeho vrtochy udržela pěkně v lajně. Přestože obě alba si kapela vydala sama, zvukově je mezi nimi výrazný rozdíl. Novinka má navíc hodně hutný až přebasovaný zvuk, ke konceptu hudby se to však dokonale hodí. Basová linka je tak dobře slyšitelná po celou dobu a člověku vyvolává mezi ušima mechanické vibrace. Zajímavé je využití kláves, které se většinou pohybují ve vyšších polohách. Ve výsledku mají skoro až zvonivý zvuk, který je v kontrastu k hutným deathovým riffům. Výsledný mix je však velmi povedený (ukázkově třeba v „History Of Violence“). Škoda, že se nevzmohli na nějaké lepší zvukové studio, výsledný efekt mohl být ještě výraznější.
Zajímavé je, že Olli Kivelä současně vede i kapelu ASHENPLAINS. Ta hraje melodický metal s ženským zpěvem. Dosud vydali jen pár nadějných singlů, a tak brzy očekávám album i od tohoto uskupení. Příliš ostré rozhraní mezi oběma kapelami však není. ASHENPLAIN nezapřou deathové kořeny a DELUSIONS OF REALITY se melodičnosti také nebrání, jen jí halí do rubáše. Vedle Kivelova vokálu, kterým v některých skladbách své kolegyni asistuje, jsou nejvýraznější spojkou obou hudebních poloh právě klávesy, na které kapelník hraje v obou svých projektech velmi podobně. U melodiků je to vlastně zcela v mantinelech žánru, u DELUSIONS OF REALITY jde o zajímavou výstřednost. Každopádně oproti žánrově více rozkročenému druhému projektu se DELUSIONS OF REALITY z death metalového kolbiště nevzdálí ani na délku dřevce.
Karty jsou rozdány hned v úvodní „Put Down The Glass“. Hutné, těžké riffy v rytmu skoro až pochodovém se valí kupředu. Kapela mění svá tempa, u některých skladeb až do extrémů ve stroboskopické běsnění, ale vždy se vrátí do své základní polohy. U některých skladeb („The Veil Of Misconception“, „The Burden“ nebo „The Escape“) rytmická mašinérie zpomalí do té míry (hlavou se mi mihla vzpomínka na staré GODGORY), že se kapela dostává až ke starému hard rocku, včetně výrazného basové pobublávání. To jsou ale jen chvíle, než se smečka opět nadechne a rozeběhne. Nicméně ve skladbě „The Cry Of A Bigger Man“ se už zcela přehoupli do klasického finského death/doom stylu. Ponurá melodie podpořená klávesami, mlžná atmosféra a nálada plná zmaru. Holt jsme ve Finsku a s tím se nedá nic dělat. Celou desku sypou poctivý death, ale jakmile se rozhodnou zvolnit, je to tam. Tihle hudebníci to mají v krvi.
Závěrem zbývá jen dodat, že tento hutný finský melodický death metal je poslechově atraktivní materiál. Na kráse mu trochu ubírají jisté zvukové či produkční nedokonalosti dané tím, že si kapela vše nahrála a vydala sama. To jsou ale jen drobnosti, za poslechový hřích tahle nahrávka určitě stojí.
Hutný finský metal. Melodie jsou zabaleny do rubáše, těžké riffy se valí kupředu, občas zazvoní klávesy a zpěvák sežral žiletkový drát. Osvědčený recept, ale poslouchá se to moc dobře.
7 / 10
Olli Kivelä
- zpěv, kytary, klávesy
Jaakko Makkonen
- basa
Aleksi Perkiö
- bicí
1. Put Down The Glass
2. The War Without
3. Impostor Syndrome
4. The Veil Of Misconception
5. History Of Violence
6. The Burden
7. The Escape
8. The Cry Of A Bigger Man
9. The Fallen
10. You Reap What You Sow
The War Without (2025)
The War Within (2021)
Datum vydání: Pátek, 3. ledna 2025
Vydavatel: Self released
Stopáž: 52:33
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.